Spolek Slawjena nabídl značně topornou taškařici
(strana 03)

Neoddiskutovatelným plus většiny účinkujících je jejich pohybová průprava,
podmíněná mládím. Chce se ostatně říci, že kdyby všichni hráli tak, jako se dokáží
vrtět, představení by jen získalo. Takhle jsme totiž místo hraní svědky spíše
přehrávání, ba pitvoření.
Ruka režiséra Jána Jackuliaka měla být vůbec razantnější. Mnohdy totiž připadá,
že si každý na scéně dělá, co chce, eventuálně to, o čem je přesvědčen,
že na to hlediště zabere.
A co by ještě prospělo? Podstatně zaúřadovat ve scénáři, nebát se škrtat
a prvoplánově se nepodbízet, ubrat na topornosti, a naopak přidat na lehkosti
a graciéznosti. A hlavně nenechat se ukolébat premiérovým ohlasem z řad
spřátelených návštěvníků.