Po snad třiceti letech jsem dokázal i zpívat. Já se bavil, tak nádherně se bavil
    a cítil jsem, jak nejen ze mne ale ze všech spadá ta šílená "občanské upjatost",
    lidé se krásně bavili, byl to pro všechny překrásný večer.

    Druhý den, pak bylo kouzelné ráno. Cítil jsem, jak ze mne spadly všechny mé
    věčné pochybnosti o sobě samém, zmizel i můj nešťastný komplex chronické viny.
    Má věčná skepse a sklony k depresím zmizely. Venku zářilo slunce a začínal
    nový a krásný den.

    Mgr. Václav Moravec


    Tento článek je součástí blogu Mgr. Václava Moravce, který najdete na adrese:
    http://vaclavmoravec.blog.idnes.cz/