Poplach v divadle
(strana 01)

V pondělí pokračovala snaha o zušlechtění ducha, tentokráte prostřednictvím
divadla. Divadelní spolek Slawjena, který se usadil v brněnském G studiu,
k tomu měl přispět svým kusem Katabáze aneb Osvobozený Semafor.

Od počátku se vše vyvíjelo podle plánu: klimatizace v sále opravdu nefungovala
(ale byli jsme včas varováni),hra sama měla hezký spád. Mimo rozšíření obzoru
v genetickém názvosloví musím uznat, že se herci podávali skvělé výkony.
Asi po půl hodině představení se poprvé rozvlnil můj mobil. Když skončil
první volající, rozvibroval se dalším příchozím hovorem. Byl sice přepnutý
na ticho, ale i tak jsem se strašne styděl, když jsem kontroloval, kdo mne
tak nahání – ve ztemělém sále musel být obličej ozářený displejem opravdu
"nenápadný". Šéfovi údržby a svému kolegovi jsem tak jen poslal krátké sms
"jsem v divadle" a opět se ponořil do tmy.

Následující sms byla příchozí, a moc mne neuklidnila. Koho by taky uklidnil text
"mame tu pozarni poplach".