ikonka

Slawjeně se Habaďůra na diváky povedla
(strana 02)

samého a jindy za Normanova ohluchlého syna.
Malá lež se začne zamotávat ještě víc s příchodem další sociální pracovnice,
snaživé Sally či podnikavého Ericova strýce George a nabírá plné obrátky díky
přítomnosti domnělých i smyšlených nebožtíků. Eric zkrátka sám na sebe ušije
boudu, z níž se hned tak nevyvlékne.

Režie Láry Koláře je stejně svižná a mrštná jako text sám, jehož propletence,
jakkoliv vypadají nepřehledně, na jevišti díky brilantním výkonům ústřední dvojice
snadno pochopíte. Robert Musialek se jako Eric převtěluje do svých handicapovaných
podnájemníků a do podobných kreací tlačí i zprvu nesouhlasícího Normana v podání
Jiřího Resslera. Ten se podle okolností a trochu proti své vůli skvěle proměňuje
v hluchého a v závěru dokonce v lepou děvu.
Příležitost zazářit dostává také Jan Apolenář (v alternaci s Bedřichem Výtiskem)
jako pan Jenkins, který skočí na všechno a dokáže se při honu za dvěma podpisy
v Ericově bytě solidně zkárovat pod obraz.