Jak šel František Myslil na Kontrabasabas
(strana 01)

František měl jít večer opět do divadla. A opět na představení divadelního spolku
Slawjena, tentokráte nazvaného Kontrabasabas.
Den mu začal tím, že šel po dlouhé době k zubaři, vědouce přitom, že o své zuby
nepečoval zase tak řádně, jak by asi měl a že ho tedy čeká nejspíše i nějaký
ten lékařský zákrok. Nic zrovna příjemného.
Čas se odvíjel dál, František udělal, co bylo třeba a večer se blížil.
Společně s večerem na něj dopadala i únava. Svádět s ní boj bylo možné, ale před
divadlem si Franta nechtěl vytvářet zbytečná dramata, jen aby se nějak "nabil".
Raději by svou únavu proměnil v klid. To se člověku podaří, pokud získá alespoň
nějaké dobré dojmy. A v takové chvíle takový člověk o to více pozná a ocení dobré
divadlo. Na dně se nedá lhát, protože lež stojí obrovské ztráty síly v oblastech
života, kde ji člověk opravdu potřebuje. A František si také už nechtěl nic
nalhávat a tak prostě vykročil jednou nohou vpřed, udělal krok, pak další a další
a tak to opakoval až do divadelního sálu.
Tam usedl do páté řady, na sedadlo mezi mladý pár na jedné straně a pár dívek
na straně druhé. Pak čekal, než se v sále setmělo a ze tmy se vynořila první scéna.