Jak šel František Myslil na Katabázi
(strana 04)

František pocítil v nitru ono blažené, hřejivé energetické pole, které vzniká
v divadelních sálech, když se všichni dobře baví a jsou rádi, že jsou tam, kde jsou.
A to nejen diváci, ale i herci, na kterých bylo po čas celého představení vidět,
že nehrají zdaleka jen pro honorář. Už pár minut po začátku si Franta uvědomil,
jak cenný je dobrý humor, který tento večer zatřásl i jeho útrobami a který přináší
skutečnou sílu a osvěžení do života. A také oceňoval herce, že jsou schopni takovému
humoru vytvořit podmínky, aby pohnul sálem. Ono totiž, mnohdy se člověk směje spíše
ze zoufalství, nebo se směje něčemu, co ve skutečnosti ani směšné není.
Ani jeden z těchto případů se netýkal humoru, který tento večer Františka společně
s ostatními naplňoval.
Navíc, představme si v této situaci publikum, ve kterém sedí lidé, kteří se mají
odpoutat během několika chvil od svých každodenních zaběhlých myšlenek,
otevřít se ze zájmem přítomnému dění a nechat jej na sebe působit.
Být tedy tím, který tohle "kouzlo" má s publikem učinit a vystavit se energii,
která se v průběhu takového procesu uvolňuje a proměňuje, to chce určité nadání
a um. A chce to být hlavně také dobrým člověkem.