Jak šel František Myslil na Katabázi
(strana 02)

A teď se náhle chystal jít na představení, které nemělo za cíl zavést diváka
do bludiště myšlenek a navalit na něj další náklad těžkopádných úvah.
Říkal si, jestli se dokáže prostě a jednoduše zhruba dvě hodiny mezi lidmi
společně dobře pobavit. Věřte nebo nevěřte, těmto okamžikům se kvůli
své plachosti s "úspěchem" poslední roky často vyhýbal.
I přes tyto své tendence dobře věděl, že jde jen o to lidsky se zasmát dobrému
vtipu, nebo komické situaci, a úzkostlivě při tom nehledat za každou cenu
nějakou precizní myšlenkovou souvislost, kterou by hlava zase donekonečna
rozebírala až do smrtelné únavy. Prosté a přeci mnohdy tak složité. Pustit se…

Ten den, kdy měl jít František večer na premiéru Katabáze, s lehkým úsměvem
už od rána ze své mysli odhrnoval všechny ty dobíravé myšlenky, které
jeho vědomí neustále zatahovaly do předem ztracených úvah o tom,
jaké to večerní představení asi bude, jak na něj asi bude reagovat, jaké v něm
bude asi probouzet myšlenky, jak se bude cítit, jak se budou cítit herci,