Slawjena si jede pro Oskara
(strana 01)

Vtip i sentiment, drama a kabaret, zpěv & tanec, skeče + improvizace, nota bene
elán neznající hranic; ono to řekněme si upřímně ani jinak dopadnout nemehlo
(respektive: nemohlo). Otázkou vyřčenou odvážně, nahlas, artikulovaně a velmi
rychle pouze japonským fun-clubem Slawjeny ústy jejich zástupce Josefa Harakiri
pro jejího mluvčího Pepo Ješitu v jim tak vlastní osobité písemné formě
(tzv. "Jožkovy voči!") za doby vleklé celonárodní epidemie postihující zejména horní
cesty dýchací, dolní cesty větrací a mluvící orgány nezištně, a probouzející
sympatie zejména u české odnože příznivců Divadelního spolku Slawjena, kteří mluvit
mohli, ale neřekli nic, se stala myšlenka, která jistě napadala už i mnohé z vás,
čtenářů, kteří jste neváhali a pročetli se zodpovědně až sem: "Co tak pozdě?!"
Po třech letech oficiální existence se skutečně může jevit, že ocenění na sebe
nechalo čekat, ale z nitra DS Slawjena slyšíme spoustu různorodých skromností
prodchnutých hlasů hovořících o tom, že - cituji: "...to jsme tedy nečekali(y)..."
Ruku v ruce s bezprostředními reakcemi na samotné ocenění, se už i proslýchá,
jak zamýšlejí s Oskarem po převzetí naložit někteří skalní členové DS Slawjena.